Láska je jen slovo…

Smrt se stala všední a snadnou. Každý ji může mít, každý z nás. Ale láska - kdo může mít lásku?
J. M. Simmel

Román je prvním do češtiny přeloženým Simmelovým dílem. Pro svůj příběh si autor zvolil prostředí soukromého školního internátu, kam většinou přicházejí děti z lepších rodin z celého světa, na které neměl nikdo čas a které vždycky cítily svou osamělost. Špatná výchova některé pokřivila a zkazila. - Páteří celého příběhu je něžná a hluboká láska mladého Olivera ke krásné Vereně, manželce úspěšného bankéře. Láska, která musí zůstat utajena a stane se tak předmětem vydírání.

Román Láska je jen slovo začíná prologem. Autor popisuje tichou zasněženou krajinu, které dominuje stará věž. Nikde ani živáčka, jen podivné houpání ruší hrobové ticho. Nahoře ve věži visí oběšenec. Jedná se o Olivera. Tou dobou cestuje vlakem jakýsi muž. Je mu 58 let a jmenuje se Albert Lazarus, pracuje jako šéfredaktor frankfurtského nakladatelství. Nikdy se neoženil, nemá rád děti. Otevírá rukopis, který musí přečíst a upravit, vydat nebo poslat autorovi zpět. Kniha začíná slovy: „Jmenuji se Oliver Mansfeld. Je mi 21 let a jsem synem Waltera Mansfelda.“ Rukopis má být podle skutečnosti. „Láska je jen slovo - román“. Albert během cesty rukopis přečetl - velice ho oslovil. Je to strhující příběh lásky - ale je-li vše autentické, je mladý muž v ohrožení života. Je mu jasné, že musí něco podniknout. V novinách si ale přečte zprávu: „Syn milionáře Mansfelda zavražděn“. Bylo už příliš pozdě, chlapec byl nalezen oběšen. Albert se rozhodne odevzdat rukopis na policii. Má vyjasnit zločin, který se stal, a zároveň ukázat historii nešťastné lásky, která začala 4. 9. 1960.

Dále je v knize rozepsán odehrávající se příběh lásky. Nejvíce se mi na tom všem líbilo, v jakém napětí se čtenář ke konci knihy ocitá. Na začátku je totiž uvedeno datum, kdy se Oliver rozhodne „odejít ze světa“ a když už se blíží již zmíněné datum, Oliver začíná pociťovat, že za chvíli přijde jeho konec, i když to nemůže vědět, protože právě prožívá nejkrásnější okamžiky s Verenou.
Verena se na konec rozhodne pro svého bohatého muže a napíše Oliverovi dopis na rozloučenou. V tu chvíli je rozhodnut. A to, co na začátku knihy vypadá jako vražda – je sebevraždou.

A teď ještě úryvek z písně, kterou si Verena oblíbila a kterou tak ráda Oliverovi zpívala.

Láska je jen slovo. Neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci: dva lidé se chtějí odvázat.
Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem přikrýváme hory hříchů. Láska je jen slovo, roztroušené po městě, citlivé slovíčko, a teď naprosto nevhodné. Láska je jen slovo. Ale aby bylo jasno. I když víme, že je neupřímné. Láska je jen slovo. Slovo, které hrozně rádi slyšíme.

Táňa Frolová