Barva jako barva: Festival proti rasismu

The (International) Noise Conspiracy
Wladimir 518
Fast Food Orchestra
GNU
Jay Diesel
Die Outsiders

Narychlo přispívám svou hudební troškou do Kmína, pozvánkou na akci „Festival proti rasismu /Všichni jsme barevný/, jež se koná 1. května na Císařské louce v Praze.

„Festival proti rasismu“ je příležitostí pro všechny, kdo se nepoměřují barvou kůže nebo tvarem očí, aby dali najevo svůj názor na místně i časově všudypřítomný problém rasismu.

Mnozí se již dovtípili, že datum ve spojení s tématikou akce není náhodné. Na tento den je, stejně jako loni, naplánována mj. manifestace naci(onali)stického hnutí Národní odpor, letos z „politických důvodů“ oficiálně schována pod sukní obdobně zvrácených politických aktivistů zvaných Dělnická strana, kteří pořádají demonstrativní Oslavu svátku práce a.k.a. Proti všemu, co se nám nehodí na pole... Ponechme však stranou tyto zběsilé fúze a letmo si přibližme podstatu problému.

I v roce 2008 jsou zde stále tendence k čištění národa, rasy, segregaci a podobným blábolům, jejichž příznivce lze najít nejen mezi mládeží, občany, ale i(!) v řadách policie, mezi politiky atd. Při svém spěšném sběru informací jsem narazil na člena zmíněného hnutí a jeho reakci na kampaň „Neonácek – chcete ho?“ nadace Člověk v tísni: Z hromady kompostu laciných idealistických lamentů mj. vytáhl, zda tato kampaň snad má za úkol „odvrátit babičku od úmyslu vyholit si hlavu“. Co že, koho? Babičku (nechť promine), která si nepamatuje včerejší díl Ulice, kterou sleduje denně, ale dobře ví, co bylo před 65 lety, si bere do úst člověk, který si nemůže být jistý ani svým „čistým“ původem. Tato drzost a neúcta k lidem, kteří se snažili o lepší zítřky svých dětí vede nedlouho po válce k opětnému zavádění těchto fake „móresů“ jako projevy rasismu, antisemitismu, pochody neonacistů Židovským městem, o kterých se dokonce vedou sáhodlouhé debaty na vysokých místech – zda povolit (???), či nepovolit aj. Těchto problémů je spousta, spěchám, nestíhám je zde rozebírat, týkají se však nás všech a všichni si také uvědomujeme, či měli bychom si uvědomovat, že je nutné je řešit.

Jedním z nejúčinnějších a nejpříjemnějších způsobů je užívat si. A právě k tomu je hudba ideálním prostředkem: „Festival proti rasismu“ je místem pro zábavu ve společnosti lidí bez ohledu na původ, barvu, věk, náboženské vyznání, zato s důrazem na chuť bavit se společně a bez předsudků, proto vezměte své přátele, rodiče, sourozence a drahé polovičky a přijďte si užít Lásky čas na smíchovský ostrov Císařská louka.

Akce začíná ve 14:00, vstupné se pro dobrovolnost akce neplatí, těšit se tak můžete např. na The (International) Noise Conspiracy – punk-rockový band ze Švédska, pražskou ska formaci Fast Food Orchestra či rappera Wladimira 518 (PSH). Připraveny jsou také doprovodné akce, workshopy, čítárna, projekce dokumentů, koutek pro rodiče s dětmi a tak dále a tak dále.

Omlouvám se za info na poslední chvíli, ale sám jsem o tomto festivalu nevěděl nijak dlouho dopředu. Věřím, že to však nebude činit problém nikomu, kdo se na 1. Máje nachází v hlavním městě, hodlá si užít krásný jarní den a ruku v ruce se zábavou podpořit správnou věc.

Oficiální stránky festivalu: http://festival-proti-rasismu.cz

10 věcí, které existují jen ve filmu

Nádherná 24 hodin denně

Ať už po divoké milostné scéně nebo po zběsilé honičce jako v Charlieho andílcích – filmové hrdinky jsou v každém okamžiku dokonale krásné. A to i když se ráno vyhrabou z postele. Fakt nespravedlivý…

Happy End

Kluk tvých snů má holku, je na chlapy nebo bydlí stovky kilometrů daleko? Pro většinu z nás nepřekonatelný problém, ve filmu jen banální zápletka – tady se každá potíž vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku a slavný pár si tak jako tak šťastně padne do náruče.

Milování bez chybičky

Jak to dělají? Kdykoli se filmový pár nechá strhnout náhlou vášní a pustí se do milování, kluk nikdy nemá děravou ponožku a dívka je vždycky vyzbrojena tím nejsvůdnějším prádelkem. Tomu se říká předvídavost…

Šedá myš…

…vždycky dostane toho nejlepšího! Stačí trochu make – upu, pár hadříků a z ušlápnuté chudinky je rázem neodolatelná dračice. Jo, kdyby to bylo tak snadné…

Magické myšlenky

Po dramatické hádce hrdinka prchá a odlehlé, neznámé místo a ON ji tam (samozřejmě) najde. Stát se to mě, tak v té díře mrznu celou věčnost a stejně mě nikdo (natož ON) nevysvobodí.

Něžné tóny

Jakmile se děj ubírá romantickým směrem, můžeme si být jisti, že zazní patřičně sladká hudba. Jak praktické! Kdyby to tak fungovalo v reálném životě, nemuseli bychom se v něžném roztoužení nervózně přehrabovat v cédéčkách, než najdeme tu pravou desku.

V sousedství

Zatímco většina z nás se musí za svou kamarádkou plahočit autobusem, tramvají nebo pěšky, filmové kámošky vždycky bydlí v sousedství – stačí zazvonit vedle u dveří a hrdinka se hned má komu vybrečet na rameni.

Sladký život

Co nejčastěji dělají filmové hrdinky? Hloubají o svém osudu, povalují se v jeho posteli, vyrážejí na rande nebo na flám, unikají úchylákovi… Ale nikdy se nedrtí do školy, neluxují, nechodí do druhé směny. Tak tomu se říká sladký život!

To je klika

Když se filmová hrdinka s někým náhodou srazí (v autě, na schodech, v knihovně…), je to 100 % právě ON, pan Dokonalý. Proč se to nestane nám? Nám se do cesty připlet nanejvýš nějaká babička s berlemi nebo rozjívený výrostek.

Bad Boys

Zloduchové nosí vždycky tmavé oblečení a dívají se úkosem. A i v nejtemnější noci mají na nose černé sluneční brýle – to aby i největší tupec pochopil, kam je zařadit. Jak ale poznat padoucha v reálném životě?

Hana Hrušková

Martínkovy Maličkosti

V jedné z útulných vlašimských hospůdek jsme se sešli s PaedDr. Petrem Martínkem, všestranně založenou osobností našeho města.

Když rozhodoval o svém budoucím povolání, tehdejší politické poměry ho donutily upustit od snu stát se textařem. Vystudoval obor český jazyk a literatura – výtvarná výchova na PF Univerzity Karlovy a později připojil ještě obor obchodní korespondence.

V současné době působí jako učitel na Obchodní akademii ve Vlašimi. Mezi svými studenty je natolik oblíben, že v roce 1994 zvítězil v soutěži Zlatý Ámos. Porotu si získal ukázkou ze své vlastní tvorby. Už více než třicet let se totiž věnuje psaní básní.

V roce 1997 vydal svou první sbírku Hříchy mládí a příležitostné verše. K básním ho inspirovala především studentská léta a pobyt na vojně:

Turecké hospodářství

Vizitkou každého národa
je jazykové pole;
jak sejem – taková úroda,
národe český

• ty vole!

Studentská

Je ráno, slunce vychází,
škola začíná za chvilku;
s čím zacházíš, tím i scházíš,
pospěš si, malej debílku.
Je večer, už mám toho dost;
ještě, že škola skončila;
jé, debílek nám povyrost
a teď tu máme debila.

(1984)

Opice

Sedí mu za krkem,
On ji jen tuší…
ač kreslil celý den
lihovou tuší.
Obrázku jsem se lek,
proč poutá zraky?
Nahmatám zátylek
a …. mám ji tam taky!

Srážky

Dej mi něhu
vločku sněhu
dej mi ještě
kapku deště
Dej mi tebe
modrý z nebe

Druhá sbírka na sebe nechala dlouho čekat. V roce 2004 vyšly Maličkosti, sbírka plná miniaturních veršů. Názvy jednotlivých oddílů (Dětem, Dívkám a ženám, Maličkosti, Pocta broukům, Klasikům) vypovídají o tom, v jakém duchu se básně nesou:

***

Poprvé zjitří mé prudké jarní deště a pak znovu jizvičku tvého pohlaví ještě a až se bouřky unaví ještě slunce prohřeje úrodu ještě k podzimní sklizni ještě porodu ještě

Lyrická sezóna

Začíná, končí další říje: básníci shazují paroží poezie ˗ tady nebude trofejí ˗ ty přece čtenáři-lovci střílejí.

Požadavky některých dívek na muže

Co schopností se týká, každá po jiném volá: některá chce býka, některá jen vola.

Kromě básnické tvorby se věnuje i spoustě jiných aktivit. Můžete ho potkat jako oddávajícího ve vlašimském zámku. Jeho neoblíbenějším dopravní prostředkem je kolo, na kterém procestoval snad celou Českou republiku. Zúčastnil se snad všech vědomostních televizních soutěží. A přitom všem si také dokáže najít čas na svou rodinu.

Iva Horálková, Veronika Zelenková

Rozvor se Zuzanou Balounovou o projektu Indust.cz

Ahoj Zuzko, mohla bys ve zkratce popsat, čím se vlastně zabývá Indust. cz?

Ahoj Péťáčku, Indust.cz je internetový komunitní portál zabývající se českými a slovenskými hudebními klipy. Slouží jako platforma pro jejich tvůrce, kteří zde mají možnost prezentovat svoupráci, získat určitou zpětnou vazbu, případně být kontaktováni hudebními interprety. Indust.cz je pochopitelně určen také profanoušky klipů, kterým má usnadnit orientaci, rozšířit obzory a pomoci získat širší přehled ve sféře českých a slovenských hudebních klipů.

Jak, kdy a kdo vlastně na takový nápad, založit portál o českýcha slovenských hudebních klipech přišel?

Indust původně založil klipový tvůrce David Spáčil jako občanské sdružení zabývající se novými cestami vizuality ve filmu avideu zhruba před čtyřmi roky. Na toto téma pak začal dělat diplomovou práci, kterou postupně zužoval přes celosvětový fenomén videoklipů až na specifika CZ a SK klipů, a po dopsání diplomky mu přišlo škoda sesbírané informace založit do poličky a nechat zapadnout prachem. Přetransformoval proto indust na čistě klipový projekt a s Tomášem Richtrem (programátor a překladatel) udělali původní portál. Postupem času se ale ukázalo, že Tomáš na to nebude mít čas a že je potřeba celý projekt zprofesionalizovat, protože se jedná o poměrne jedinečnou záležitost mající potenciál se rozvinout,a tak oslovil programátora Ladislava Brychtu, který vytvořil současnou tvář industu.

Postupně pak David Spáčil oslovovil ještě Martinu Rolincovou, která mu pomohla s mravenčí administrativní prací, a další lidi, co se na chodu projektu podílí doteď.

Díky internetu, je teď komunikace daleko jednodušší. Jste přesně to médium plné redaktorů, kteří se mezi sebou neznají a pouze přispívají na portál?

Předně je třeba říct, že jsme zatím médiem v plenkách, které si teprve postupně snaží vybudovat redakční základnu, tudíž většina publicistiky a celkově dění kolem serveru zatím leží na bedrech velmi malé skupiny lidí, kteří se mezi sebou znají. Zároveň na industu funguje systém přidávání novinek na principu wikipedie, takže se může zapojit prakticky každý.

To je otázka na tělo, protože, jak už jsem řekla, dosud bohužel nemáme vytvořenou stálou redakci. S čím souvisí moje výzva pro všechny, kdo by se chtěli zabý občas vložit nějakou novinku, případně ji rozvinout do článku.vat děním okolo českých a slovenskkých hudebních klipů. Stačí napsat na mail http://email.seznam.cz/newMessageScreen?sessionId=&to=mailto:redakce@indust.cz a zkusit s námi navázat spolupráci.
V současné době je to tak, že já mám za úkol spravovat sekci publicistika, komunikovat s médii aMateriály a tipy mě zásobují hlavně autor projektu David Spáčila klipový tvůrce Dan Urbánek, kteří sami vkládají většinu novinek zesvěta hudebních klipů. Na chodu serveru se kromě nich podílí ještěJana Dostálová Jiří Rydl, Petr Protivánek, Viktor Palák a LadislavBrychta. Obecně lze říci, že celý systém funguje hlavně na bázikomunikace s klipovými nadšenci, tvůrci a hudebními tělesy, kterouse snažíme korigovat přes maily.

Velkým problémem pro kapely je vůbec sehnat peníze na klip,myslíš, že se to na kvalitě českých / slovenských klipů odráží?

Bylo by utopické tvrdit, že finance jsou ve sféře videoklipů zanedbatelným aspektem, na druhou stranu nemyslím, že by měly být hlavním faktorem určujícím kvalitu finálních produktů - vždyť i s rozpočtem celovečerního filmu je možné natočit klip bez duše, myšlenky a špetky invence a naopak. Tvorba videoklipů pro mě spadádo přihrádky "umění", jejímž obsahem by spíš než bankovky vysokých nominálních hodnot měly být fantazie autorů a myšlenky, které chtějí touto cestou předat divákovi.

Co pro tebe znamená taková režiserská hudební ikona jakoje Jakub Kohák? Neustálé téma komunismu v klipech, zdá se býtponěkud vyčpělé...

Jakub Kohák pro mě představuje jednoho z nejschopnějších klipových tvůrců u nás, už jenom kvůl tomu, že se nikdy nespokojí s kapelou stojící (v lepším případě) na volném prostranství a házející vilné pohledy do kamery. Jeho videa mají duši a jsou dotažená doposledního puntíku, jsou zábavná, ale ne hloupá. Téma komunismu vklipech neberu v tomhle případě jako handicap, protože nepůsobínásilně, koneckonců když si vzpomenu třeba na Virtuální duet odTatabojs, neřekla bych, že Kohák nějakým způsobem vytrhává zkontextu komunistickou realitu, aby ji zasadil do dnešní doby.Nezastavuje čas, ale hledá místa, kde se čas zastavil sám od sebe.To je podle mě jeho hlavní přednost.

Hodně skupin tvrdí, že klip je v podstatě pouze taková reklamana jejich album. Vidíš v tom i něco jiného?

Vidím v tom především vizualizaci písničky, která pro posluchače představuje možnost porovnat své představy s představami kapely/interpreta a tvůrce klipu. Samozřejmě že hodně dobrý nebo naopak příšerný klip může být reklamou na album obsahující danou písničku. Neměla by to ale být jeho hlavní funkce.

Poslední otázka. Který klip tě v poslední době zaujal?

Z českých klipů mě hodně zaujal klip Midi Lidí "Agent", protože vsobě kombinuje nostalgii starých fotek s radostí dětí běhajících popoli. "Podívej se na ten západ slunce! Ty jo, supr! Deme tam!"Dokonalá kombinace.Ze zahraničních klipů mi v hlavě leží Fox in the box od UND, pětiminutové video, které diváka ani na chvíli nenechá koukat se jinam, zvlášť má-li slabost pro absurdní koláže, lišky v kozačkách, zebří závěsy a beránky z Malého prince.

Děkuji za rozhovor.

Petra Kloidová

R O C K E M P R O T I R A K O V I N Ě V.

Tímto bych Vás chtěla pozvat na pátý ročník festivalu Rockem proti rakovině, který se uskuteční v sobotu 17. května 2008. Je věnován Mírovi Málkovi, kytaristovi skupiny Naven. Právě jeho předčasný odchod do bigbeatového nebe dal vzniknout této akci, během níž je organizována sbírka na boj proti zákeřné nemoci. Festival se koná v příjemném prostředí ražického přírodního amfiteátru.

Kapely budou hrát od odpoledních hodin až do druhé hodiny ranní. Letošní ročník podpoří v tomto pořadí skupiny HOLY SINS, HAPPY END, POSSIBILNÍ EXPLIKACE, NAVEN, SARTAKTARAK, PRACOVNÍ SOBOTA, TYCHO DE PRÉ CUPE BAND, BOHEMIAN ACOUSTIC MUSIC, JAKSI TAKSI, KRAUSBERRY, VOTCHI a E!E. Vstupenky si lze zakoupit v píseckém Divadle pod čarou, v Divadle Fráni Šrámka, na OÚ Ražice nebo v IKT centrum Dobev či IKT centrum Heřmaň. Cena v předprodeji činí 100Kč, na místě 130Kč. Během akce je možné stanovat hned vedle areálu. K dispozici jsou i stánky s občerstvením. Akce byla podpořena z Grantového programu na podporu živé kultury Jihočeského kraje v roce 2008.

Této akce jsem se zúčastnila již dvakrát a i letos se tam vypravuji. Návštěva stojí opravdu za to. Minulý rok byla možnost využít čajovnu či stánek s míchanými koktejly. Oproti předloňským cenám jsou nynější ceny za vstupné velmi nízké, dříve se pohybovaly kolem 300,- v předprodeji, na místě téměř 500,-. Festival byl však dvoudenní. První dva ročníky byly pořádány v Divadle pod čarou.

Pokud bude slunečné počasí, ale i ve větru a dešti, tuto akci vřele doporučuji!

Lucie Mužíková

Děláme bordel...!?

Sex pistols, Ramones, Visací zámek, Slobodná Európa a mnoho dalších. Pro jedny jsou to hudební symboly, pro druhé nic neříkající jména. Jedni si připíchavají jejich nášivky na kalhoty nebo batohy, druzí jsou tím šokováni. Názory na punkovou hudební scénu se v naší společnosti velmi liší. Přestože punk vznikl už v sedmdesátých letech dvacátého století, je dodnes velmi diskutovaným a mnohdy i odsuzovaným hudebním žánrem. Hudební kritici i veřejnost často kritizují hlavně hudební ztvárnění, písničkám o třech a méně akordech se prý nedá říkat muzika.
Punk již od svých počátků nebyl založen na principu formálně dokonalé hudby, nekladl do popředí vytříbený hudební projev, mohutná kytarová sóla byla parketou jiných stylů a harfa nebo flétna by se jen těžko v punkových hudebních formacích uplatnily. Punk vždy kladl důraz hlavně na to, co chce říct, ne jakým způsobem to chce říct. Líbivé tóny ani uhlazené melodie tu zkrátka nemají co dělat. Snad i proto ho mnoho lidí odsuzuje jako styl bez vkusu, hudebnosti i bez budoucnosti, ale i přesto má punk již mnoho let na hudební scéně své pevné místo. Oslovuje své příznivce svými názory, postoji, ne jen unylou melodií plnou prázdných slov, která člověku nic neříkají.

Pro značnou část současné společnosti znamená punk špínu, drogy a násilí. To je pouze zkreslený a povrchní názor, který nám mnohdy vštěpují naše média a další veřejní činitelé. Dle mého názoru ale punk představuje hlavně ironii, sarkasmus a kritiku nesmyslných pravidel výše zmíněné společnosti plné drog a násilí. Punk se snaží o spontánní umělecké podání, nikoli uměle vykonstruovanou muziku. Základem punku je energie, svoboda a bezprostřednost, každý hudební koncert je jiný, není to jen řádka přesně nacvičených hudebních kreací a monumentálních scén. Punk neznamená vyjít na ulici s postaveným čírem a začít kopat do popelnic, neznamená vzít mikrofon a začít do něj řvát nesmyslná slova. Ne každý, kdo poslouchá punk, je násilník a feťák.

Radikálnost názorů bývá ve společnosti přijímána velice negativně. Jedním z hlavních problémů současné doby, na který se punk snaží poukázat je problematika rozrůstajícího se neonacismu. Nechápu tedy, proč je punková kultura tolik odmítána. Celá společnost živě debatuje na téma potlačení neonacistických myšlenek, ale když se podíváme na protinacistické demonstrace, tak většina účastníků je z řad příznivců punkové nebo skinheadské subkultury. Kde jsou tedy všichni ti ostatní, kteří vůči nenonacistům tak horlivě bojují? Radikálnost je v tomto ohledu skutečně potřebná. Nestačí se omezit pouze na populistická prohlášení v tisku, ale je potřeba aktivně se zapojit, což podle mně většina společnosti nedělá a otáčí se k tomu zády.

Kontroverzním tématem je i punková móda – styl oblékání se od doby vzniku toho žánru v podstatě nezměnil, je provokativní a výrazný, což se mnoha lidem nelíbí. Charakter člověka se tak neustále posuzuje podle nalinkovaných standartů. Ovšem my vám také nevyčítáme nagelované vlasy, kalhoty do zvonu, kšiltovky na hlavách, pentagramy na krku, obleky, společenské kostýmky či oblečení sladěné do pastelových barev, tak proč se společnost neustále pozastavuje nad postaveným čírem nebo okovanými botami. Punk má v kulturním životě už pevně zakotvenou pozici, přesto se ale musí neustále potýkat s věčnou kritikou a nepochopením. Punková subkultura je tak stále už desítky let chápána jako věc, kterou je třeba eliminovat. Ale proč? Ostatní hudební žánry jsou v naší společnosti tolerovány bez větších obtíží. Jenže lidé posledních let si navykli přejímat názory, které jsou jim vštěpovány z novin a ostatních médiií. V nich je punk představován jako násilné radikální hnutí současné mládeže.

Desítky let už rozbíjíme atomy, kdy už konečně začneme rozbíjet i svoje přesudky...


Michaela Brodská

Krámy

V sobotu dne 19. 3. 08. jsem navštívil divadelní představení divadelního souboru Horáček z Moravských Budějovic. Jednalo se hru KRÁMY autorů: Lenky Neduhové a Jiřího Grambala. Mohu bez obav říci, že se jednalo zdaleka o nejoriginálnější kousek, a to nejen amatérských divadel, co jsem v poslední době měl možnost zhlédnout. Pracovalo se zde s neotřelým situačním humorem, který nenechal žádného diváka v klidu. V tomto představení ovšem nebyl divák pouze nečinně sedícím příjemcem předkládaného produktu zábavy, ale sám mohl ovlivňovat děj představení. Komunikaci s diváky zprostředkovávali dva “uvaděči“ (Samuel Neduha, Antonín Ferda), kteří v průběhu vystoupení vstupovali na scénu a dávali divákům vybrat ze dvou možností kudy se má hra ubírat. Objevila se zde i scéna východního bazaru, kde diváci provolávali názvy různých prodejních artefaktů a tím vytvářeli atmosféru pro toto místo typickou.

Říká se, že je lepší vyhořet, než se stěhovat. Po zhlédnutí hry KRÁMY uvidíte samy. Děj se soustřeďuje kolem takové “normální“ rodiny, jejíž hlavou je vášnivý sběratel starých cenností, které by se daly nazvat, slovy jeho manželky, krámy.

Herecké výkony všech interpretů (Zuzka Krouchalová, Jirka Grambal, Ondy Ferda, Dášenka Ferdanová, Aneta Tomaluková – tu nikdo neznáte, Peťa Lukšová, Milan Prášek, Standa Plíšek, Tomáš Dohnal, Sam Neduha, Tony Ferda a nikdo další) nesmí zůstat bez povšimnutí a samozřejmě zasloužené pochvaly. K celkově úspěšnému vystoupení bezpochyby přispělo i skvělé dívácstvo a v neposlední řadě pilná, zodpovědná a skvěle odvedená práce režisérů: Jiřího Grambala a Ondřeje Ferdana.

Budete-li mít možnost někdy v budoucnu, a já doufám, že ano, zhlédnout tuto hru, neváhejte ani minutu a zaručeně se budete skvěle bavit. (toto pozvání neplatí pro ty, co se neradi smějí)

Jiří Řezáč