Faktótum

Factotum, USA/Norsko/Francie, 2005
Režie: Bent Hamer
Scénář: Bent Hamer, Jim Stark
Kamera: John Christian Rosenlund
Hudba: Kristin Asbjornsen, Trygve Broske
Hrají: Matt Dillon, Lili Taylor, Marisa Tomei

„Spisovatel?“„Ano.“„Jste si jistý?“ „Ne, nejsem.“
Snímek Faktótum je zdařilým přenesením stejnojmenného románu amerického spisovatele Charlese Bukowského na filmové plátno. Podle vlastního scénáře, vycházejícího z jedné z nejslavnějších autorových knih a jeho několika dalších próz jej jako svůj čtvrtý celovečerní film natočil norský režisér Bent Hamer (Povídky z kuchyně). Kvality filmových zpracování, čerpajících z literárních předloh, jak známo, značně kolísají, nicméně že se v tomto případě jedná o povedený pokus, dokazuje zejména herecké obsazení. Matt Dillon (Něco na té Mary je, Crash) v roli Bukowského alter ega Henryho Chinaskiho - člověka, potácejícího se od práce k práci, od lahve k lahvi a od ženy k ženě působí povětšinou věrohodně a přirozeně, chvílemi připomíná instruktora kurzu tvůrčího psaní pro alkoholiky. Na druhou stranu, vyžehlená košile a gentlemanské chování úplně nekorespondují s představami o spisovateli. Důležitou součástí příběhu (stejně jako autorova skutečného života) je Hankova notorická, whisky a láskou zpitá přítelkyně Jan, kterou skvěle ztvárnila Lili Taylor (Zámek hrůzy). Ani v tomto případě se snímek nevyhnul jistým kompromisům, které ho zpřístupňují širším diváckým vrstvám. I tak jsou ale zachovány a vcelku věrně zobrazeny základní „pilíře“ autorova tvůrčího procesu, respektive života. Sklenka a postel jsou zde nejčastějšími kulisami (což také díla znalý divák může očekávat), vše od začátku do konce prolnuto myšlenkami, názory (což je dobrý nápad, ale ne všechny asi byly vybrány šťastnou rukou), a především pak psaním a rozesíláním povídek a básní do nejrůznějších literárních koutů západního pobřeží.

Místy se děj trochu vleče, ale v těchto „odpočinkových“ chvílích si lze promyslet a utřídit nabyté informace, porovnat film s jeho předlohami atd., takže to není od věci. Divák si také nemůže nevšimnout jistých nesmyslů - zlatý Chrysler PT Cruiser z roku 2000 do příběhu ze 70. let poněkud nezapadá, ale o to tady zase tak moc nejde ☺ Nemohu se sice zbavit dojmu, že kdyby na filmu jakýmkoli způsobem spolupracoval spisovatel sám, vypadal by snímek jinak, ale to je vcelku jasné. I přesto se však jedná o kvalitní náhled do soukromí člověka, pohybujícího se po většinu života na odvrácené straně amerického snu, jeho talentu svůj život zajímavým způsobem zaznamenat a podělit se tak o něj s ostatními lidmi.

Roman Chaluš