Je třeba zabít Sekala

Nedávno jsem viděla český film Je třeba zabít Sekala, samozřejmě jsem neváhala a disk vložila do přehrávače. Tento film mě upoutal již v prvních okamžicích a přesto že vím, že snímek je starší, rozhodla jsem se o něm napsat. Těm, co ho již viděli, příběh připomenout. Těm, co to štěstí zatím neměli, jej doporučit.

Tento film má to umění vtáhnout diváka do děje bez pomoci přehnaných efektů, klišé a mohutné lovestory. Dokáže to svým mrazivým příběhem a samozřejmě kamerou, která při natáčení snímku odvedla opravdu skvělou práci.

Sekal (Boguslav Linda ) je sedlák z moravské vesnice, který celé dětství trpěl tím, že je nemanželský syn, parchant. Když dospěl, stal se z něj zatrpklý a zlý člověk, který touží jen po pomstě. Jediným „přítelem“ mu byl další parchant, Záprdek. Sekal využil 2. světové války a začal ostatní sedláky udávat Němcům. Vlastníci gruntů byli později posláni do koncentračních táborů a někteří dokonce zabiti. Sekal se mezitím zmocnil jejich statků a hrál si na pána vesnice. To se samozřejmě ostatním nelíbilo a přemýšleli, jak Sekalovi v jeho jednání zabránit. Viděli pouze jedno řešení, zabít Sekala. Jejich zbabělost jim ale v činu bránila. Kdo to tedy provede? Je to jasné - nový kovář Baran (Olaf Lubaszenko), který měl cosi společného s partyzány a který skrývá svou ženu a své dítě. A kdyby to udělat nechtěl? Inu, bude chtít. Pantátové by jej totiž jinak Němcům práskli... Jak se vše na konec událo, prozrazovat nebudu, napíši jen to. Když film skončil, nebyla jsem si jista tím, kdo je horší, jestli Sekal, který se svým hrůzným chováním mstil za křivdy nebo banda sedláků, kteří mysleli pouze na svůj majetek a hráli si na bezúhonné občany.

Snímek Je třeba zabít Sekala byl oceněn snad na všech významných světových filmových festivalech a od Českého lva se dočkal rekordního počtu sošek. O výkonech polských herců, kteří ztvárnili hlavní postavy, není třeba diskutovat. Nechtěla bych ale opomenout herce vedlejších rolí, kteří se také nedali zahambit. Je to kněz (Jiří Bartoška) a matka Sekala (Vlasta Chramostová). Tato jména snad řeknou dost, proto nemusím jejich výkony dále přibližovat.

Nebudu snímek dále rozebírat, jsem jen obyčejný divák. „Sekal“ ale stojí za podívání a já sama se na něj jistě podívám někdy znovu. Těším se na krásnou vybarvenou krajinu moravské vesnice, která kontrastuje s drsnými charaktery zdejších lidí.

Režie: Vladimír Michálek, scénář: Jan Křižan, kamera: Martin Štrba, hudba: Michal Lorenc, střih: Jiří Brožek, 109 minut, ČR, Polsko, Slovensko, Francie, 1998

Barbora Michlová