NOVÁ DROGA? – HARRY POTTER!

Dle mého aktuálního výzkumu (mohu-li to tak nazvat) je v současné době nejprodávanější knihou na trhu – překvapivě? – Harry Potter a Relikvie smrti. Pět z šesti knihkupců má tento již 7. díl románové série o čarodějnickém učni na prvním místě v žebříčku prodávaných knih za rok 2008. Na internetu se objevil článek o návykovosti četby Harryho Pottera. Podle jistého psychologa Jeffreyho Rudskiho má závislost na Harry Potterovi stejný průběh jako při užívání cigaret či drog – včetně abstinenčních příznaků. Dovolte mi citovat část zmíněného článku: Jeffrey Rudski došel k tomuto závěru při studiu čtyř tisícovek čtenářů knih o Harrym Potterovi. Každý desátý chlapec fandící malému čaroději prý trpěl typickými abstinenčními příznaky jako depresemi a ztrátou chuti k jídlu, a to poté, co dočetl poslední díl Harry Potter a Relikvie smrti. Dalších dvacet procent čtenářů přiznalo, že je na pokraji závislosti na tvorbu Rowlingové. „Cítím, jako by mi někdo blízký zemřel,“ tvrdil britskému listu Mirror jeden z fanoušků po přečtení závěrečného dílu románové série.

Kdo četl Harryho Pottera, dá mi jistě za pravdu – těžko se od rozečtené knihy odchází. Kniha vás v podstatě „nutí“ číst stále dál, napětí graduje až do posledních řádků. Toto však platí především o prvních čtyřech dílech, alespoň podle mého názoru. Pátý díl už trochu zaostává, v šestém díle jsem se chvílemi ztrácela. Kniha původně určená mladým, respektive malým čtenářům se v tuto chvíli stává spíše záležitostí dospělých. Malé dítě není schopno se v ději orientovat a následně ho pochopit. Ne nadarmo se říká – v nejlepším je dobré přestat. Ovšem paní spisovatelce Rowlingové vynáší „její“ Harry Potter pro mnohé až nepředstavitelný zisk – možná se tedy dočkáme 8., 9. možná i 10. dílu této ságy i přesto, že autorka tvrdí, že sedmý díl je opravdu posledním.

Nedávno jsem cestovala autobusem a přede mnou seděli dva – asi patnáctiletí – mladíci. Oba drželi v rukou Harryho Pottera a Relikvii smrti. Jejich rozhovor probíhal následovně:
„Tak na který straně jsi?“
„Na třicátý. Já už to čtu totiž podruhý. Včera večer jsem to začal číst a celou noc jsem čet! Do půl šestý do rána! Až jsem to dočetl. Co ty?“
„Já jsem na předposlední, pak to začnu číst hned znova.“

No, pane doktore Rudski, že by na vašem tvrzení přece jen byl kousek pravdy? Každopádně, Harry Potter se čte a číst se bude i nadále. O tom není pochyb.

Kristýna Gyurcsovicsová