Once: Music from the Motion Picture (soundtrack)

„I don't know you / but I want you / all the more for that / words fall through me / and always fool me / and I can't react…“ – Takto začíná text skladby, o jejíž protagonistech se v posledních několika týdnech dost mluvilo (a stále mluví) v souvislosti s letošním udělováním Oscarů. Mnozí již zajisté správně tuší, že jde o Falling Slowly z filmu Once v podání irského Glena Hansarda a české Markéty Irglové, kteří byli oceněni v kategorii Nejlepší filmová píseň.

Že je Falling Slowly skladba „povedená“, nemusím snad zmiňovat. Ostatně mi tu nejde ani tak o pění ód a pronášení slov chvály pouze na tuhle záležitost, ale o čistě subjektivní pohled na celý soundtrack k filmu Once. V souvislosti s Oscary (popř. i co se týče udělování hudebních cen Grammy) toho bylo o písni řečeno a napsáno už spoustu. V každém případě si myslím, že by Falling Slowly i bez takových příkras jako je nálepka „nejlepší filmová píseň“ neztratila nic na půvabu, co v sobě má. Naopak se trochu obávám, zda jí ten humbuk kolem spíš tak trošku „neuškodí“ – je evidentní, že hudba dvojice Hansard-Irglová (a vůbec i Hansardova kapela The Frames) patří mezi ty nezávislé. Oscar jim – krom zaslouženého ocenění – přinesl i možnost zviditelnit se. A tak mě napadá, aby se postupem času z úžasné Falling Slowly vlivem okolností, posluchačů (neplatí to o skladbě jako takové) nestala věc tak trošku fádní a ohraná…

Album obsahuje 13 skladeb v produkci Glena Hansarda. Je třeba zmínit, že několik skladeb se objevilo i na albu The Swell Seasons z roku 2006, z nichž několik skladeb bylo možné zaslechnout v Hřebejkově filmu Kráska v nesnázích, a tak je fakt, že samotný soundtrack možná nepřinesl zase nic až tak nového a objevného – tedy ne pro ty, kdo The Swell Seasons nebo samotné The Frames znají již z dřívějška. Ale zaměřme se jen na soundtrack jako na celistvé individuum – bez toho, zda se nějaký singl objevil či neobjevil i jinde.

Při prvotním poslechu možná celkový dojem z alba tíhne ke stísněnosti a melancholii, ale nejen ti, kterým je album blízké, budou souhlasit, že skladby jsou poskládány tak, že výsledný efekt je prostě dobrý, ne-li víc než „dobrý“. Nejde jen o změť skladeb s nádechem právě té „citovosti“, ale i o skladby hlasitější a impulzivnějšího ražení jako například Broken Hearted Hoover Fixer Sucker Guy, kde je možné vnímat i jakousi uvolněnost díky přítomnosti smíchu obou protagonistů v písni, nebo skladba Trying To Pull Myself Away, která člověka prostě nakopne a vytrhne ze snivého přemítání.

Pozoruhodná je skladba The Hill, kdy člověka z Markétina hlasu skoro až mrazí. Naoko se může zdát, že jde jen o prostý „křehký hlásek“ mladé zpěvačky, ale právě v té naprosté jednoduchosti celé skladby je ta síla efektu patrná. Mezi nejpovedenější považuji jak Falling Slowly, If You Want Me, a píseň When Your Mind´s Made Up, tak především Leave a jako poslední na albu song Say It To Me Now, které Glen zazpíval opravdu úchvatně. Čistě z osobního pohledu jsou záležitostí z celého alba snad nejlepší – imponuje mi v nich Glenův hlas, to, s jakým emotivním zápalem oba songy zazpíval. Ostatně o jeho živých vystoupeních je známo, že se při nich dokáže naprosto ponořit do písní a jako divák má člověk pocit, že ruší, že vlastně nehraje ani pro něj. Tak sugestivní prý dokáže být.

Myslím, že album je to opravdu výborné – alespoň pro ty, kteří v hudbě nehledají jen možnost odreagovat se a nesází na první dojem, ale naopak ji vnímají mnohem intenzivněji a hledají v ní něco víc než jen příjemný rytmus… Nakonec i díky Oscarovi (resp. to, že v souvislosti s jeho získáním hraje roli česká protagonistka) se na tuhle okolnost poukázalo, což mě na tom nesmírně těší.

Eva Dvořáková