Stopy lidí

Stopy lidí je výstava, kterou můžete právě nyní vidět v Národním muzeu. Má být oslavou lidské nohy jako nejstaršího dopravního prostředku a zároveň chce ukázat, kam až se lidstvo díky ní dostalo. Jejím účelem je zcela jistě také přilákání široké veřejnosti do muzea.

Výstava má několik částí. Nejprve zjistíte, jak se vlastně událo, že chodíme po dvou. Pak se úplně nečekaně ocitnete v době 1. světové války, hned zase na mořské lodi. Po můstku, který představuje křížovou cestu, se dostanete k expozici s náboženskou tematikou. Dále si můžete, za podpory papírových diváků, zaběhnout 20 metrů dlouhou trasu a v cíli si prohlédnete sportovní náčiní známých osobností i docela obyčejných lidí. Navštívíte ševcovskou dílnu, patologický ústav a okamžik strávíte ve vesmíru. Na závěr si milovníci českého jazyka počtou v množství rčení týkajících se nohou a chůze vůbec. Každý návštěvník má také možnost zanechat tady tu svou jedinečnou stopu.

Lidská noha a chůze je jistě velmi široké téma a jen těžko se dá celé postihnout. Tato výstava je toho důkazem. Najdete tu od každého trochu. Nic podrobněji, ani více do hloubky. Rychlým tempem přecházíte z tématu do tématu, z doby do doby. I v jednotlivých místnostech se vám věci zdají být trochu zmatené. Moderní skokanské lyže Aleše Valenty působí přece jenom trochu nepatřičně vedle kovových sáněk z dob Rakouska-Uherska.

Některé exponáty však určitě za zhlédnutí stojí. Jsou tak lákadly celé výstavy. Zajímavá je expozice bot a sandálů z celého světa. Zkuste poměřit svou nohu s polobotkou obra Josefa Musila z Brna. Silnější povahy se můžou zúčastnit operace náhrady kyčelního kloubu. A opravdu světovým unikátem jsou náplasti na otoky Járy Cimrmana, které ho chránily při jeho horských výstupech.

Je tedy jen na vás, jestli se na výstavu vydáte či nikoliv. Úplně ztracené odpoledne to určitě nebude, ale…

Iva Horálková