Hamlet Janka Ledeckého?

Nedávno mě manžel vzal za kulturou. Název „Hamlet“ sliboval krásnou podívanou, kdy zjihne i duše největšího drsňáka. Bohužel hned jak jsme vešli do hlediště divadla Kalich, začala jsem se obávat. Na pódiu velkém asi čtyři metry čtvereční stála jakási hrouda, zdánlivě připomínající cosi mezi lodí, jeskyní a palácem.

Třikrát odzvonilo upozornění, a tak jsme se vtiskli do sedadel. Na malém prostoru před tou podivnou hroudou se najednou motalo 10 lidí a zdálo se, že pohřbívají mrtvého krále. Janek Ledecký vkráčel v teplákách od Vietnamců s našitým lampasem a snažil se tvářit jako opravdu jediný záporák na place. Mezi tím snaživý Petr Bende poskakoval po horních balkonech a drásal si košili – patrně žalem – tak teatrálně, že jsem chtěla volat sanitku.

Celé představení nebylo dle mého názoru nic jiného, než zoufalá snaha Janka Ledeckého ještě něco vytěžit ze zašlé slávy. Celá hudba je směsicí jeho starých hitů a je to bohužel patrné na první poslech. Ani výprava představení nenahradí pokažený efekt. Vojáci vypadají jako skupina AC DC, narvaní v kožených bundách a kalhotách jako parta motorkářů. Scéna byla tak teatrální, že jste po deseti minutách valili oči do všech stran. Když promlouval duch zemřelého otce k Hamletovi, jeho tvář se promítala na plátno za Velkým Dánem Petrem Bendem a do zad mu zářil velký rudý kříž. Když se přidaly ještě další barvy proudící z kabinky osvětlovačů, propadla jsem malomyslnosti. Ani herecký výkon nebyl nijak okouzlující, vlastně v podstatě žádný.

Obsazení takřka umírajícího Josefa Laufra vyvolalo sice kýžený potlesk, ale patřil pouhé snaze o přežití. Jeho zpěv však připomínal cimrmanovskou píseň o nádražácích, zdržující se jen v rozmezí dvou akordů. Nejlépe bych zhodnotila výkon Richarda Tesaříka, který se nám uvedl jen jednou písní Hrobníka, ale zazpíval ji skutečně dobře a osvobozeně od celého toho šapitó. Nutno přiznat, že pěvecké výkony byly vcelku dobré, ale samotný autor představení zklamal na celé čáře. Janek Ledecký už vystřílel své patrony hlasových dispozic a bohužel i šarmu.

Závěr: Chcete se někomu pomstít? Pošlete ho na Hamleta do Kalichu.

Romana Svobodová