Mechanický pomeranč - ne příliš známá kniha ne příliš známého autora Anthonyho Burgesse (nejvíce ji proslavil Stanley Kubrick svým stejnojmenným filmem). Kniha, jejímž hlavním hrdinou je Alex DeLarge, mladý chlapec, který má na světě nejraději tři věci – Beethovena, sex a násilí. A ne jen tak obyčejné násilí – ale ultranásilí.
Alex DeLarge a jeho tři přátelé (Pítrs, Jiřík, Tupoun) sedávají téměř každý večer v mlíčňáku Korova – podniku, kde se dá pít plus-mlíko, tedy mléko obohacené drogou, která vás připraví na ultranásilí. Poté dokážou během noci napadnout starého muže vracejícího se z knihovny, bezdomovce i konkurenční partu, ukradnout auto, vniknout do domu mladého manželského páru, ženu před očima jejího muže znásilnit a jeho zmrzačit. Nikdo proti nim nemá jediný důkaz, rodiče (kteří věří, že si Alex peníze vydělává na nočních brigádách) tomu jen nečinně přihlížejí. A tak mu nic nebrání věnovat se svým „zálibám“.
Situace se ale poněkud zkomplikuje, když se jeho přátelům přestane líbit, jak se Alex chová s začne jim vadit jeho vůdčí postavení. Vylákají Alexe k přepadení staré, zámožné ženy, zradí ho a Alex je zatčen. Na policii se dozvídá, že žena zemřela a verdikt zní 14 let ve vězení. Z Alexe se stává číslo 6655321.
Po dvou letech pobytu ve vězení se Alex dozvídá o technice, která ho má ve velmi krátké době dostat z vězení a zařídit, aby se už nikdy nemusel vrátit. Alex, který neví, co tato technika obnáší, se rozhodne ji podstoupit. Začíná to nevinně – pouští Alexovi různé filmy, kde je prezentována krutost a brutalita, nutí ho se dívat. Alex je spokojený, násilí má rád. Postupem času se začne bránit, nechce se na filmy plné násilí dívat, ale je mu dále vymýván mozek a když s tímto programem skončí, Alex není schopen násilí fyzicky snášet. Je mu vštípen odpor proti krutosti, je podroben zkoušce a propuštěn. Alex se ocitá na ulici, setkává se s dávnými nepřáteli, kteří se mu mstí, Alex ale není schopen se bránit. Dostává se do domova muže, jemuž kdysi znásilnil manželku a jeho samotného zmrzačil. Muž ho nepoznává a okamžitě se ho ujme, jelikož o jeho případu četl v novinách a chce pomocí Alexe a jeho případu bojovat proti současné vládě, která něco takového dopustila. Krátce potom ho pozná, chce se pomstít, ale Alex v zoufalství skáče z okna. Přežije sice, ale prodělá operaci, která Alexe vrací k jeho starému životu. Násilí ho ale brzy omrzí a Alex začne přemýšlet o tom, že by se usadil, našel si ženu a založil rodinu.
Román Mechanický pomeranč má být vizí společnosti budoucnosti, studií zla a násilí, ale hlavně nám pokládá základní otázky. Je člověk, který nemá žádnou možnost volby ještě člověkem? Kdo je tady vlastně obětí? Kam až lze ve snaze o nápravu zajít, jaké prostředky lze ještě použít? Zajímavá je i úvaha nad tím, co je vlastně dobro a co zlo a co je jeho podstatou. („Ale, bratři, to jejich okusování si nehtů nad tím, co je příčinou špatnosti, ze mě dělá pěkně usměvavýho bajata. Vůbec je nezajímá, co je příčinou dobra, tak proč ten druhej krám? Pokud jsou píply dobrý, tak asi proto, že se jim to líbí, a já jim jejich potěšení nemíním brát, tak ať se do tý druhý stránky taky nemíchaj. A mně se prostě tahle druhá stránka zamlouvá. Ba co víc, špatnost je tím, čím jsme vy i já odinočkový a tuhle naši podstatu stvořil Bog nebo Bůh a sme jeho velkou pýchou a pležrem.) I přes to, že tato kniha pokládá podstatné otázky, nenabízí na ně jednoznačné odpovědi. To, na čí stranu se postavíte, záleží pouze na vás samotných.
Jedna z mnoha věci, která dělá tuto knihu tak unikátní, je jazyk. Autor zde použil jazyk Týnů, což je směs rusismů, anglistů, germanismů a nově vytvořených slov (ajko=oko, bajat=kluk, píply=lidé, odinočky=sám, kartáč=dívka, buč=věc, gulliver=hlava, lubilubikovat=milovat se).
Tato kniha rozhodně není oddechové, zábavné čtení. Je to zamyšlení nad krutostí, ztrátou zábran a vinou, ale i nad trestem a jeho (ne)přiměřeností. Je to příběh zvrhlosti a absurdity, ale nejhorší je, že ačkoliv zobrazuje nejasně vymezenou budoucnost, může být podobenstvím světa, ve kterém žijeme.
Žádné komentáře:
Okomentovat