Je sedmého září asi deset hodin a já se právě nacházím na Kypru, čekám spolu s ostatními přáteli a příbuznými na recepci malého hotýlku na okraji Limasolu. Ve vzduchu vládne zvědavost a napětí. Všichni nervózně vyčkávají na příjezd našeho budoucího příbuzenstva, vtipkují a baví se na téma kyperské nedochvilnosti. Zatímco uvnitř hotelu je příjemný chládek, venku je i ve stínu nesnesitelné horko. Pozoruji z okna ostatní návštěvníky, jak se chladí v hotelovém bazénu nebo mají zrovna namířeno na pláž. Ale to už je před hotelem slyšet hlasité vytrubování asi tří aut.
Svatební průvod je tu! Vyjdu tedy spolu s ostatními před hotel, obejmu a políbím se s každým z mých nových známých a nechám se květinami ozdobenými auty odvést do přepychové vily, kde je vše připraveno, aby mohly začít všechny řecké svatební zvyklosti. Všude je cítit vůně květin. Zatímco my Češi se rozhlížíme, desítky Kypřanů se vesele baví se sklenkou v ruce, je slyšet smích a veselé pokřikování. Samozřejmě ničemu z toho nerozumím, ale zapojím se do tvořícího se kruhu kolem prostěradlem pokryté židle, za níž sedí tři staří vousatí Kypřané a brnkají na loutny. To už vypuká jásot, výskání a potlesk. Kruh lidí se v jednom místě rozdělí a na židli usedá Paris, nastávající mé sestřenice Terezy, doprovázen svým nejbližším přítelem a právě v tuto chvíli začíná celý svatební obřad. Muzikanti hrají a zpívají tesknou, monotónní píseň, která, jak jsem se později dozvěděla, naříká nad ztracenou svobodou a varuje ženicha před tím, co ho čeká. Parisův přítel bere do ruky holicí štětku a břitvu a během toho co mu holí tvář mu rozmlouvá budoucí sňatek a manželku. Po tom co je ženich oholen, je připraven a rozhodnut ke svatbě a na řadu přichází nevěsta, která musí být podle tradice přede všemi ustrojena do šatů, nejstarší ženou v místnosti, Parisovou babičkou. Ta poté bere červený šátek a třikrát ho obočí kolem pasu nevěsty a při každém otočení ji líbá a přeje jí jednu věc do manželského života. Pak jsou postupně za stálého prozpěvování muzikantů vyvolány všechny ženy v místnosti, aby vykonaly tradici po vzoru Parisovi babičky. Dochází i na mě, beru tedy do rukou červený šátek a pomalu ho obtáčím nevěstě kolem pasu, abych jí při každém obtočení políbila a popřála jednu hezkou věc do manželství.
Po tradičním přípitku je pár připraven na obřad v kostele, zvedám se a odcházím spolu s ostatními k autům, abychom mohli po příjezdu pokračovat v nedalekém kostele, ale o tom třeba až příště.
Kristina Gyurcsovicsová
Žádné komentáře:
Okomentovat