Tradičně snad nejznámější formu skarifikace můžeme najít v Africe u některých do-morodých kmenů. U mnoha afrických národů jsou chlapci a dívky při vstupu do puberty ska-rifikováni v obličeji. Do kůže se provádí malé řezy a do nich se pak vtírá popel, následkem čehož vznikají vypouklé jizvy. Hlavní funkcí tohoto bodyartu u afrických kmenů je zvý-raznění individuální krásy, ačkoliv někteří jejich příslušníci tvrdí, že řezy přes oči rozšiřují pohled a řezy na spáncích prý zmírňují bolesti hlavy. Jinou technikou skarifikace je otisk, kdy se do vzoru, vyrytého ostrou čepelí do kůže, ihned nanese inkoust a ten zanechá barevnou jizvu. I když všeobecně se mluví o vyřezávání (Cutting), je často míněn tento otisk (Rubbing). Nejčastěji se používá černý tetovací inkoust. Mohou to ale být i jiné odstíny, nebo dokonce více barev najednou. Také se dá použít ocet z červeného vína a různé popele. Pak existuje ještě chirurgický značkovací inkoust fialové barvy, který po zahojení řezů zanechává velmi pěknou černavou čáru. Malé řezy mohou přitom vést k vyvýšeným vypouklinám, delší řezy k vyčnívajícím čarám. Pokud jde o zkrášlování otiskem, doporučuje se vyhledat odborníka, jedná se totiž o velmi choulostivou a nebezpečnou záležitost. Platí, že po skarifikaci je dů-ležité bezpodmínečně se podrobit ošetření.Stejně tak jako jiné obory bodyartu, má i skarifikace své vyhlášené umělce. Jedním z nich je například Lucas Zpira. Lucas své umění s kůží předvádí také před žasnoucím publikem.
Já osobně bych se podobné podívané ze zvědavosti klidně zúčastnila, ale asi pouze jako divák, i když na druhou stranu, některé jizvové kresby vypadají úžasně.
Lenka Zelenková
Žádné komentáře:
Okomentovat