úterý 22. dubna 2008

Didgeridoo

Didgeridoo [dydžerydů] je tradiční hudební nástroj australských domorodců. Jedná se o suchou větev stromu rodu eukalyptus, která je uvnitř dutá, díky práci termitů. Podle badatelů se na didgeridoo hrálo již před 40 ˗ 50 000 lety. Je tedy považováno za nejstarší dřevěný hudební nástroj. Zvuk je vytvářen speciální technikou rozechvělých rtů a obohacován změnou tvaru ústní dutiny, hrdelními zvuky, případně trumpetovými tóny (přefuky). Jeho nepřetržitost je dána tzv. cirkulačním dýcháním. K nástroji patří ještě voskový náustek, který upravuje velikost vstupního otvoru.

Naším předním hráčem na tento netradiční dechový nástroj je Ondřej Smeykal. Poprvé se setkal s didgeridoo někdy v roce 1992-3. Jeho způsob hry se vytvářel při spolupráci s australským didgeriooistou Ianem Woodem, když Ondřej působil jako host na natáčení desky Pražské snění. S Ianem také založili kultovní skupinu Wooden Toys. Ondřeje velmi ovlivnil i studijní pobyt v Austrálii.

Dnes je Ondřej znám svým velmi netradičním stylem hry. Nejraději hraje v přírodě a před malým počtem diváků. Koncertuje u nás i ve světě. Pořádá workshopy pro začínající i pokročilé. S didgeridoo velmi experimentuje. Zkouší nejrůznější materiály (sklo) a hledá hranice, kam až lze při hře zajít.

Rozhodně stojí za to, navštívit některé z jeho vystoupení. Didgeridoo může na první pohled vypadat obyčejně, vždyť je to vyhlodaná větev, ale brzy objevíte nekonečné možnosti tohoto nástroje. Skrývá v sobě totiž neuvěřitelnou škálu zvuků. Vidíte před sebou jednoho hráče, ale slyšíte celý domorodý kmen. Nejen hudbu, ale i divoký a nespoutaný zpěv. Cítíte zvláštní vibrace a zdá se vám, že jste přímo mezi tančícími Aborigines. Vaše tělo i mysl se nechá unášet rytmem. Není třeba bránit se kouzelnému podlehnutí. Hrozí jen jedno nebezpečí, že si pořídíte své vlastní didgeridoo.

Iva Horálková

Žádné komentáře: