A Nick Cave konečně uzřel oslici i anděla

„Narodit se němej, vedle mrtvýho bráchy, uprostřed louže samohonky ve vypáleným vraku na smetišti – to byl jenom začátek, jenom takovej náznak, co všecko má pro mě osud přichystaný.“

Euchrid Eucrow

Jak se zbavit návyku na heroin? Dalším návykem. Nick Cave, známý jako australský hudebník takových skupin jako The Birthday Party nebo společník The Bad seeds, je nejen hudebník s velmi podivným a arogantním charismatem, ale i spisovatel. Závislý spisovatel, který vytvořil jeden z nejtíživějších románů posledních dob.

Nick Cave se narodil v Austrálii, jako hocha s kázeňskými problémy, ale skvělým citem pro literaturu a hudbu, ho vyloučili z několika škol. Proto s The Birthday Party vyráží do Londýna, kde úspěšně prorazí. Tahle oslava narozenin (převážně ve squatech) už bohužel není jen ve znamení dortu a sfouknutých svíček, ale všech drogových závislostí a výtržností, které si dokážete představit. Anglické naškrobené límečky toho mají dost a Cave odjíždí do západního Berlína, kde je underground daleko více uspokojující. Cavovi se v té době stala závislostí práce na jeho prvotině A oslice uzřela anděla. Hudebník Phil Shöenfelt, který se v roce 1993 usadil v Praze, vzpomíná na doby, kdy byl Cave naprosto zfanatizován do psaní.

„Berlínská párty byla špinavá a hlučná, Nick seděl tiše v rohu a démonicky popisoval papíry, kolem něj stálo deset holek, co si trhaly trička jenom proto, aby si jich všimnul. Ale Nick psal a psal. Když mi pak přinesl celé dílo k prvnímu čtení, prohraboval jsem se papíry pocákanými krví…“

Tak vznikl skoro třistastránkový, ultradepresivní román o bolesti a výsměchu. Děj je líčen očima němého Euchrida Eucrowa, který právě umírá. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, vede nás světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašnější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit. Román je nabitý náboženskými (fanatičtí proroci ovládající město) až mytologickými symboly.
Zatímco společností zavrhnutý Euchrid, který je krutě odkázán „normální život“ akorát pozorovat z povzdálí, celé město zužované nesnesitelným suchem čeká na déšť . A opačná symbolika nekonečného deště se pomalu rodí. Boží znamení v narození malé holčičky, kterou celé společenství fanaticky uznává, tak rozehrává vztah mezi ní a Euchridem velmi podobný. Ona sice milovaná, ale vlastně sama, on nemilován se skoro zvířecí charakteristikou. Díky své izolovanosti se z něj stává divoký, krutý jedinec, kterému byla všechna práva, co se týče sociální i lidské stránky odepřena. Čtenář se vlastně vůbec nediví jeho vlastní krutostí, touze po něčem, co nezná (láska), osamocenému bláznovství, či zmatenému umírání.

Je úplně jedno, jestli Nick Cave už v úvodní scéně prozradil, jak celý román skončí. Každá jeho stránka totiž něco napoví, vyvolává vlny šoku, hnusu, deprese, i naděje, ale ne prvoplánově.

Petra Kloidová