Matematika, počítače a já

Občas je velmi zajímavé zamyslet se nad dvěma tématy, z nichž k jednomu máte vztah veskrze kladný a ke druhému jen prostý, uživatelský. Víte, nedávno přišel jeden můj známý se zoufalstvím v očích, že na toto téma potřebuje napsat úvahu. V nedaleké hospůdce místních štamgastů se strhla velká diskuse. Ale co já, matematika a počítač?

Prvním ze jmenovaných je pro mě matematika. Víte, jeden přítel mi kdysi řekl, že kouzlo matematiky tkví v tom, že je to universální jazyk. I kdybychom místo znaku 4 měli obrázek golfové hole a říkali tomu ošklivé káčátko, její hodnota by se nezměnila, její metajazyková hodnota přetrvává stejná od počátku lidské kultury, kdy v Lovcích mamutů měli „tu jeden a tu jeden“, ale tušili, že se jedná o prvek jaksi zmožený, že místo jednoho palce ukazuje dva. Matematika vlastní punc logiky. Každému to tak pravda nepřipadá, když pohlédne na složité vzorce v knihách urousaných matfyzáků, ale stačí pouze proniknout do jejich spletí. Dodnes vzpomínám, jak jsem se ještě na základní škole trápila s příkladem typu: z bodu A vyrazí parník o rychlosti x, fouká vítr o síle y, z jihu vyletěly kachny o počtu z, voda měl 10 stupňů Celsia a Slunce svítilo z východu, kdy dorazí parník do bodu B? Tyto úlohy jsem ve svých 13ti letech z duše nenáviděla, ale ta radost, když se mi konečně shodl výsledek na ušmudlaném papíře s výsledky Bělounovy knihy úloh z matematiky! Posléze se stala matematika a exaktní přírodní vědy mými přítelkyněmi a provázely mě celým životem studijním. Ne snad, že bych tak svobodně zvolila, ale střední škola, kterou jsem si vybrala (způsobem, že jsem nechala letět stránky výběrové knihy a náhle jsem píchla do jedné, kde jsem nemusela podstoupit přijímačky), náhle změnila program a do mých hodin se vloudila matematika, fyzika a chemie. Dokonce i dnes si ráda vypočítám úhly nového pracovního stolu, který mi po menších dohadech můj manžel jako správný domácí kutil vyhotoví, nebo nutný obsah plechovky s barvou, kterou budu potřebovat na tu bleděmodrou předsíň. Pravda, nepotřebuji již logaritmy, vystačím si se základoškolským učivem, ale ráda si počtu i populární publikaci od veskrze inteligentního autora o čarovných věcech matematiky, tedy napsánu jednoduše pro jednoduché, kterých má můj bratr plnou knihovnu, kapsy i zavazadla.

S počítači je to od základu jinak. Dnes žhavá novinka na trhu bude zítra stará plechovka. Doby, kdy jeden počítač obsáhl celou místnost a jeho obsluha se musela zcela hygienicky zahalit, jsou dávno minulé a dnes už se nám vejde do kapsy. Proto respektuji elektronický kult a snažím se neztrácet dech, když má vlastní generace, (ach, jak je to potupné), chrlí spoustu anglicky znějících pojmů; to jen já hledám na klávesnici neustále „enter“, „delete“, nebo popřípadě libovolné tlačítko. A přesto jsem za ně ráda, jak vidíte, vytvořím na počítači seminární práci, aniž bych každý překlep zatírala bělítkem a dvacet minut čekala, až zaschne. Také již vím, co je to internet (dnes pravděpodobně nejoceňovanější součást), kde mohu pohodlně hledat potřebné informace bez potu v tváři a neustálého okřikování brýlaté knihovnice, nebo jen tak nevázaně zabít pomalu plynoucí čas v zaměstnání. A popravdě si ráda pustím pěkný film v pohodlí kanape, aniž bych se natahovala byť jen pro ovladač. Zajímavé ovšem je, že ač matematika a výpočetní technika (už jen ten název) jsou těsně spjaty, počítač občas logiku postrádá a není na něj v tomto ohledu žádné spolehnutí. Víte, mám doma jeden takový kousek, který ovšem vykazuje známky vlastní inteligence, sám provádí jiné úkony, než já vyžaduji, libovolně se rozhodne nepracovat, oddychnout si, tu a tam mě na něco anglicky upozorní. A tak ho vypínám, zapínám, restartuji, vytahuji ze zásuvky, používám násilí, (které jsem okoukala u otce když obdobně spravoval televizor značky Tesla v pruhovaných trenýrkách, ze kterých vyčuhuje kdeco) a má bezradnost narůstá. Samozřejmě jsem zakoupila i nutnou literaturu jako S počítačem k nejen k maturitě, jelikož chápu, že už z povrchu zemského nevymizí, ale již pravděpodobně nikdy nepřesáhnou mé znalosti hranice Wordu, Excelu a internetu.

Jsem smířena s tím, že ze mě nikdy nebude počítačový mág ani jaderný fyzik. Avšak dovolte mi názor, že počítače trochu oddalují lidi i lidskost od lidí. Stačí jeden případ za všechny, kdy sedím doma se svým manželem u večeře a chatujem si vzkazy a smajlíky. Matematika je pro mě větší jistotou ve své neměnnosti, nemluvě o zábavě, kterou mi přinesla celkem nedávno, když jsme s mou drahou polovičkou stavěli vestavěnou skříň v nerovném, velmi členitém terénu našeho bytu, kdy byl donucen se mnou komunikovat a přes skype by to trvalo rozhodně déle, nemluvě o tom, že hardware by mu jen stěží podržel šroubek. A jak jste na tom vy, počítače a matematika?

Romana Buriánková - Svobodová