Rozhovor s Tomášem Javorským

Na podzim roku 2005 vyšel v Klatovském deníku článek s přáním paní Hany Haladové, ředitelky MěKS, aby v Klatovech vznikl ochotnický soubor. Na výzvu se do Kulturního domu Družba dostavilo šest mladých zájemců, mezi nimi byl i Tomáš Javorský. Během několika měsíců se složení spolku proměnilo, aby se v březnu 2006 nakonec ustálilo na současných deseti členech, vesměs studentech středních a vysokých škol.

Ochotnický spolek si dal název Buřina. A proč právě Buřina? Asociace na pokrývku hlavy Charlie Chaplina a Pana Tau je zřejmá. Navíc, Buřina se také říká jedné léčivé bylině s krásným názvem – Srdečník lékařský. Z toho všeho vyplývá, že se vám Buřina pokusí naordinovat trochu toho humoru i se špetkou fantazie.
Tomáš Javorský je můj bývalý spolužák ze střední školy. Sešli jsme se spolu v jedné krásné kavárně a já jsem mu položila pár otázek.

Jak ses dostal k hraní divadla?
Na tom, jak jsem začal hrát divadlo není nic až tak zvláštního. Jednoduše jsem se přihlásil na výzvu Kulturního domu. Přišel jsem na první zkoušku a od té doby hraji divadlo.

Kolik her už jste se spolkem hráli a jaké to byly?
Hráli jsme tři hry. Jako první to byla hra s názvem Hostinec U Pantalona aneb Commedia dell´arte, potom Brum. Obě tyto hry napsal a režíroval Pavel Šot, jeden z našich členů. Minulý rok měly premiéru Dvě hry s mnoha mrtvými.

Vím, že ty sám hry píšeš. Už jste nějakou tvoji hru hráli?
Ano, jsou to právě ty Dvě hry s mnoha mrtvými.

O čem jsou tvé hry?
Já píši komedie. Někdo říká, že mám hodně osobitý smysl pro humor, takže se vlastně jedná o komediální horor nebo komedii s tragickými prvky.

To je tedy zvláští spojení. Tvoji hru jsem viděla a musím říct, že byla zajímavá. Ano, byla to taková komedie s tragickými prvky. Líbila se mi.
Děkuji, pochvala vždy potěší.

Máš nějakou roli, kterou by sis chtěl zahrát?
Chtěl bych si zahrát dvojroli varhaníka Celestina a Floridora v operetě Mamzelle Nitouche skladatele Florimenda Hervé. Ale bohužel neumím zpívat...

Jak dlouho vám trvá nacvičení jednoho divadelního představení?
Většinou rok. Intenzivně se však začne zkoušet až poslední měsíc, když zjišťujeme, že se blíží premiéra a my to ještě neumíme. Od letošního roku po nás požaduje Městské kulturní středisko dvě hry za rok. Zkoušíme jednou týdně, takže to je dvacet zkoušek na jednu hru.

To tedy moc není.
Předtím jsem to ani nepočítal. Je to dost málo. Jak to vlastně můžeme zvládat? (smích)

Jakou hru připravujete teď?
Bude to zase moje hra. Má takový trochu delší název. Je to Krev šlechtice aneb Vliv osikového kůlu na velikost populace v jižních Karpatech.

Prozradíš o ní něco?
Je to o profesorovi, který se vypraví zachránit svoji kolegyni, kterou zajali upíři v Karpatech. Víc neprozradím. Kdo chce vědět, jak to dopadne, musí se přijít podívat.

A kdy bude premiéra?
Premiéra by měla být koncem května.

Děkuji za rozhovor a přeji ti hodně úspěchů nejen v divadle, ale i ve škole.
Také děkuji za rozhovor. Ať se ti daří ve škole.

Petra Novotná