Rozhovor měl být původně zaměřen na jeden z Jardových koníčků, fotografování, ale nakonec se to zvrtlo a probrali jsme nejrůznější témata. Dokonce i má role tázajícího se několikrát změnila v roli odpovídajícího. Ať už je výsledek tohoto rozhovoru pro čtenáře jakýkoliv, my jsme se alespoň dobře pobavili u těstovin a dobrého vínka.
L.: Ahoj Jardo, děkuju, že jsi dorazil a jsi ochotný odpovědět na pár mých otázek.
J.: Ahoj ZELÍ, no, tak přijít, přijdu vždycky, to víš. Co se týče těch otázek… Záleží na tom, na co se chceš ptát.L.: Nemusíš se bát, nic hrozného Tě nečeká, opravdu.
J.: To jsem rád.L.: Víš, uvedla jsem o Tobě, že jsi skvělý fotograf, tak se chci zeptat, jestli se fotografování ještě věnuješ.
J.: Skvělý? Jejda, že by až tak? (smích) No, já bych se držel víc při zemi a nepřeháněl bych to. Ale na Tvojí otázku můžu říct, že jo, fotím pořád. Teda, když mám čas.L.: Když jsme se poznali, přesněji řečeno blíže poznali, fotil jsi převážně přírodu, a to hlavně Tatry a Šumavu. Chtěl jsi ale zkusit i práci s lidmi. Jak jsi na tom dnes? Co bývá Tvým objektem?
J.: Tak jasně, přírodu fotím pořád, s tím nikdy nepřestanu. Jako objekt má příroda oproti člověku pár výhod.L.: Jaké výhody teď myslíš?
J.: No, hlavně ji nemusíš ukecávat, aby ti zapózovala. (smích) Nebo si už nepamatuješ, jak jsem musel některé holky přemlouvat? Alespoň, že Tebe jsem moc ukecávat nemusel.L.: Kdyby to nebyly černobílé fotky, tak bych Ti nikdy nepózovala.
J.: Tohle riziko fakt nehrozilo, lidi dělám jen černobíle.
L.: Takže všechno při starém?
J.: No, dá se říct, že jo. Vlastně ne, začal jsem trochu dělat i akty. Až si na to někdy vzpomenu, donesu Ti ukázat fotky.
L.: Předpokládám, že jsi fotil ženské akty.
J.: To je jasný. Na chlapovi toho na focení pro mě moc není a vypadalo by to asi úchylně. Já radši ty holky. Mimochodem, kdy mi postojíš modelem Ty, co? Nefotili jsme spolu už hodně dlouho. Naposled někdy v létě, myslím. To bylo to bodyart, ne?
L.: Myslím, že jo.
J.: Jo, jo. Byla jsi pěkná kobra.
L.: Ani mi to nepřipomínej, drhla jsem to docela dlouho. Jinak to ale byla fajn akce.
J.: Máš pravdu, byla. Fotky se povedly.
L.: Co teď vlastně děláš? Kluci říkali něco o tom, že bys přerušil studium a jel do Španělska.
J.: No, chystám se tam. Udělám bakalářky a vyrazím. Ing. si můžu dodělat, až se vrátím.
L.: Proč právě Španělsko? Co Tě tam táhne?
J.: Tak jiná země, jinej jazyk, dobrý jídlo, nový zkušenosti. Prostě udělám změnu.
L.: Já myslela, že Ti chutná všude. (smích)
J.: Jak kde, ne všude mají dobrou kuchyni. Třeba v Řecku mi to skopový lezlo krkem.
L.: Tak mi pak poreferuješ, jak Ti chutnalo a doufám, že si přivezeš spousty nových receptů.
J.: Neboj, koupím si tlustém sešit a budu zapisovat. Když tak si to i vyfotím, abych věděl, jak to má vypadat. (smích)
L.: Můžeš mít pak hotovou kuchařku.
J.: Budeš mít pak zase něco novýho, z čeho budeš moct vařit. Což mi připomíná, že bysme měli zase naplánovat nějakou akci.
…
Náš rozhovor sice pokračoval dál a dál, ale k publikování se již nehodí. Směřoval do soukromých sfér, možná to bylo i vínkem, možná i tím, že jsme si měli hodně co vykládat.
Lenka Zelenková
Žádné komentáře:
Okomentovat