Punk should rather be dead.

Pro svůj rozhovor jsem si vybral člověka z prostředí nefalšovaného undergroundu. Autora poněkud příliš stručného článku Punk should rather be dead, na který doba nespíš ještě nebyla připravená, protože ho většina čtenářů nepochopila. To vyvolalo i značně zkreslené názory na autorovu osobnost. Řeč je o „Řimim“ (přezdívka), zakladateli, skladateli, zpěvákovi, kytaristovi a producentovi skupiny Kool-Aid, zároveň zpěvákovi a kytaristovi skupiny Helium Head. Styl své kapely (Kool-Aid) sám charakterizuje jako alternativní rock. Od doby, kdy v zářijovém termínu úspěšně složil maturitní zkoušku na Střední škole obchodní, je „umělcem na volné noze“ (nezaměstnaný) a studentem jazykové školy. Pojďme si trochu přiblížit Řimiho osobnost, abychom zabránili dalším dezinterpretacím.

Když odmyslíme hranice žánrů, jaký nejlepší hudební počin na české populární (rozuměj nevážné) scéně podle tebe vznikl v posledních 10-15 letech?
Alba Magnetické pole od Kryštofa a Brutální všechno od Vypsaný fixy. Jsou výjimečný tím, jak je to ryze český a přitom světový. A hlavně to nebylo nahraný kvůli penězům nebo vidině úspěchu.

A jaké je podle tebe hlavní kritérium aby byla hudba kvalitní?
Musí v tom být nějaký pocity, nebo prostě něco, z čeho tě zamrazí, nebo co ti zvedne náladu, nebo jinak k tobě promluví. Pak je jedno, jakej je to styl, jestli je to zahraný špatně, nebo jestli je zpěv třeba mongolsky.

Myslíš, že se dají porovnávat třeba punk s hip hopem.
Jo, docela dobře. Pokud máš na mysli současnej punk, tak to je většinou v podstatě hip hop levičáků.

Co si myslíš o názoru, že z některých žánrů kvalitní hudba vzejít nemůže?
To je blbost. Jde jenom o písničku, ať je podaná jakkoliv. Žánr není důležitý. Kvalitní hudba může vzejít stejně z punku jako třeba z bluesu.

Mají podle tebe nějaký smysl různé hudební žebříčky, hitparády nebo třeba ceny Akademie populární hudby? Mohou být hudbě nějak prospěšné?
Pro lidi bez vlastního vkusu a ty, co chtěj vypadat chytře mají určtě hitparády a podobně smysl, ale jinak to české scéně spíše škodí. Pokud jde o Akademii populární hudby, myslím, že tam není ani deset lidí, kteří hudbě fakt rozumí.

Jaký je tvůj názor na soutěže typu Superstar či X-faktor? Mohou být přínosem pro populární hudbu?
Určitě, jelikož komerční scéna potřebuje kvantitu a stále nové tváře, navíc čím víc bude tý komerční, tím víc si lidi budou vážit undergroundu. Takže je to výhodné pro obě strany.

Myslíš, že z něčeho takového může vzejít něco opravdu kvalitního?
Může, například ten Ondřej Ruml nebo jak se jmenoval. Akorát je otázka, jestli takové uvedení kvalitnímu interpretovi pomůže nebo spíš uškodí.

Jak to myslíš?
Může to být docela delirium. Je trochu pokrytecký, když se někdo stane díky tomu slavný a pak se od toho snaží distancovat jako třeba Aneta Langerová. Na jednu stranu je to výsměch těm, kteří jí posílali hlasy, jsou zklamaný, že na ně v podstatě kašle, a na druhou stranu pro ty, kterým je celá ta soutěž pro smích, stejně zůstane pořád jen Superstar.

A dá se podle tebe v našich podmínkách úspěšně prosadit a dostat se do veřejného povědomí bez dobrého producenta, sponzorů a masivní propagace? Tedy – s nadsázkou – pouze tím, že kapela bude hrát kvalitní hudbu a fanoušci si díky tomu sami najdou?
Určitě jo, ale trvá to mnohem dýl.

Znáš nějakou takovou kapelu?
Třeba zrovna Vypsaná fixa se vypracovala sama od sebe, taky jí to trvalo skoro deset let, naproti tomu třeba Airfare se staly úspěšný prakticky přes noc díky tomu, že za nima stojí tým bůhví kolika lidí. Myslím, že cestu si většinou nevybereš, všechny kapely musí začínat od ničeho, maximálně pár nějakých protekčních ne, ale jinak je to stejný, jde hlavně o hudbu a o každýho přístup.

Jak se díváš na to, když začínající kapela hraje líbivou hudbu, která není tím nejlepším, co by zvládla, aby se stala známou a posléze mohla hrát „vlastní kvalitní hudbu,“ o které by se jinak mnoho jejích fanoušků vůbec nedozvědělo?
To si myslím, že nikdo nedělá, jde spíš o vývoj kapely. Někdo může říct Nirvana nebo třeba Radiohead, ale já v tom vidím spíš vývoj než podbízení. Nikdo určitě nechce hrát pod svoje možnosti. Tak bych to viděl i u Kool-Aid, dřív jsme hodně napodobovali, co prostě bylo v kurzu, ale tehdy jsme těm písním fakt věřili, teď už nám prostě není patnáct.

Jaká byla tvá motivace začít „dělat hudbu“ a čeho bys rád jednou dosáhl? Chtěl by ses jednou hudbou živit, nebo raději tvořit bez závislosti na tom, jak se „budeš prodávat?“ Je pro tebe hodnotnější mít hodně fanoušků, nebo spíš dobrý pocit z toho, co děláš?
Žádnou zvláštní motivaci začít hrát jsem neměl, prostě to jen tak nějak začalo. Rád bych dosáhl toho, abysme spíš než 100 000 fanoušků bez vkusu, co rádi utrácej, měly třeba jen 100, kterým ta hudba něco dá a skutečně ji pochopí. Hudbou bych se živit chtěl, ale bez závislosti na čemkoli.

Zdá se ti, že se v našich podmínkách dá uživit undergroundem?
Až na pár výjimek zřejmě nedá. I když asi i ty výjimky se minimálně ze začátku neživili pouze hudbou, protože než by se prosadili, tak by možná 4x pošly hlady.

Jak by sis představoval uživit se hudbou bez závislosti na čemkoli?
Asi jako Hurvínek válku. A nebo se odstěhovat z Česka.

Tak na závěr jako malé poděkování malou reklamu. Kdy a kde tě můžeme v nejbližší době spatřit?
Počkej, to bude fakt někdo číst jo?

Pár lidí od nás z fakulty.
Z filozofický? No ty ze mě určitě budou celý žhavý, ale tak 30. 5. v Bloudovi s Helium Head a 31. 5. v Martysu s Kool-Aid.

Děkuji za rozhovor a přeji ti, ať se ti splní vše, co sám chceš.
Ty si magor.

Milovník černobílé fotografie
Ondřej Brynych