Jeden z nejkontroverznějších filmů posledních let natočil v roce 1992 režisér Geoffrey Wright. Je to příběh o partě australských neonacistů z předměstí Melbourne. Jádro této party tvoří Hando (Russel Crowe) a jeho nejlepší přítel Davey (Daniel Pollock). Mají svou oblíbenou hospodu, kam se chodí opíjet. Mají svou oblíbenou zábavu a tou je čistit město od Vietnamců. Při jedné z takových pitek potkává Hando a jeho parta mladou narkomanku Gabe, která se Handovi zalíbí, vezme jí na noční rabování a tím vlastně zařazuje Gabe do party. Parta mladých neonacistů se dostává do ostrého konfliktu s Asiaty poté, co se dozví, že jejich oblíbenou hospodu chtějí koupit a předělat na restauraci. Dojde k hromadné bitce, Hando však přecení své síly, ztratí dva členy ze své party, Asiaté zničí jejich squat a neonacisté se musí dát na útěk. Jejich provizorním úkrytem se stane hangár za městem. Hando se chce pomstít, potřebuje ale peníze a zbraně. Gabe navrhne, aby vykradli dům jejího otce (který ji sexuálně zneužíval). Dostanou se do jeho domu, ale jemu se podaří se osvobodit, začne střílet a Hando a jeho přátelé musí utéct. Obviní Gabe z neúspěchu akce a vyhodí ji, ona zavolá policii. Poté jde za Daveym, který je do ní zamilovaný. Dorazí za nimi i Hando, který je přesvědčí, že musí utéct. Dostanou se až na pobřeží, kde se Gabe přizná k tomu, že to ona zavolala policii. Konec filmu vám neprozradím, možná vás to motivuje k tomu, abyste se na něj sami podívali, stojí to totiž opravdu za to. Největší předností filmu je jeho věrohodnost. Film nás nepoučuje ani nevysvětluje. Jsme vhozeni do úvodní bitky a v tu chvíli je jasné, jak se bude film ubírat dál. Děj filmu je jednoduchý, nemá v podstatě žádnou pointu, jen nám jasně, tvrdě a autenticky ukazuje, co se děje v neonacistické partě. Film má spád, až do závěrečných titulků jsme napjatí, jak to dopadne. Pouliční bitky jsou zobrazeny tak reálně, že vás z toho až mrazí. Chvílemi se spíš zdá, že sledujeme dokument o životě pravicově založených lidí.
Role Handa byla první rolí dnes velmi známého Russella Crowea, dle mého názoru rolí nejlepší. Film Romper Stomper bývá dnes přirovnáván ke Kubrickovu Mechanickému pomeranči a to hlavně kvůli společnému tématu – násilí. Když byl tento film uveden do kin, strhl se povyk. Režisér byl nařčen z oslavy fašismu.
Romper Stomper je film s jednoduchým příběhem a otřesným tématem, který určitě stojí za vidění. Můžu vám zaručit, že nudit se rozhodně nebudete.
Vendula Mikolášková
Žádné komentáře:
Okomentovat