Bohužel kvůli názvům jejích knih byla vždy v podvědomí čtenáře řazena mezi autorky lehkých dívčích románků. Pod fádními názvy prvotních děla se však skrýval zcela neočekávaný obsah, texty, v nichž se zrcadlily četné zkušenosti z vlastního života, jež poskytoval boj za totalitního režimu. Nechci však uvést mylnou informaci, Alžběta Šerberová nepatří k zakázaným autorkám, která bojuje proti nepohodlnému státnímu zřízení. Ve svých textech se kouzelně podobným oprátkám vyhýbá a ve svých příbězích snad jen podvědomě proplouvá byrokratickými skluzavkami či bludišti úplatků.
Charakteristické pro její texty jsou především zjevení špinavosti lidské. V opozici nevšedních osobností, zpravidla žen jakožto hlavních hrdinek, stojí lidé klonící hlavy pod tíhou času a nutnými kompromisy, denní rutinou a bezpodmínečným pocitem nutnosti plnit zadané úkony života, nutně směřující k úpadku vztahu i vlastí lidskosti.
Hlavní hrdina povětšinou uniká do vlastního světa, vytvořeného neobvyklou osobností, doslova pluje proti proudu událostí, a to za každou cenu. V kontrastu s ostatními postavami nechce potlačit žádné vlastní emoce ani sny. Ale pro zachování přátelství a klidného, spokojeného života dochází k jakési sebedestrukci, nucenému ničení sebe sama a svých ideálů, provázené touhou stát se „jednou z nich“, hraničící s bláznovstvím.
Čtenář má ale díky dokonalému prokreslení psychiky postav možnost přesvědčit se, že počínání hrdinky je zcela opodstatněné a cílené a rozumově zdůvodnitelné. A také že bláznovství propadají především ostatní, kteří se ničí nevědomky. Avšak všechny kroky k „abnormální normalitě“ jsou bezvýsledné.
Především je na knihách poutavé předestření kouzla všedního okamžiku a jemných maličkostí, které náš život provázejí. Vždy se v celé linii příběhu tyčí jeden nevysvětlitelný úkaz, jeden bod, který je v textu potlačován, ale stále ho cítíme jaksi za oponou a vyplouvá nám jen v náznacích. Vysvětlení pak bývá povětšinou racionální, avšak vždy cítíme nedořčené „ale“, které budí naši zvědavost a konec příběhu tak zůstává otevřen čtenářově fantazii.
Kniha od knihy, text od textu se však liší. V každém novém díle nalézáme zcela inovativní prvky, dokonale dolazující atmosféru příběhu. Především je to představování jednotlivých postav v krátkých, na sobě nezávislých příbězích, jejichž osudy se pak propojují zcela neočekávaně. Nevšední jsou i témata, jako nevysvětlitelná smrt, cesta časem a prostorem, destrukce města a s ní spojené zničení jednotlivých osob, proměny postav závazně na prostředí v němž se vyskytují apod.
Z mé vlastní zkušenosti mohu doporučit především tituly Vítr v síti a Sbohem, město M., ve kterých si můžete ve zkratce udělat matný obrázek o autorčině rozsahu a stylu a rozhodnout se, zda je to skutečně „čarodějka všedních okažiků“.
Romana Svobodová
Žádné komentáře:
Okomentovat