Ať je mi zas pět...

"Děti začínají tím, že své rodiče milují, později je odsuzují a jen zřídkakdy, pokud vůbec, jim odpouštějí."

Autor: Oscar Wilde

Je až neuvěřitelné, jak ten čas letí. Ještě nedávno každý z nás byl malý, nevnímal tolik svět, neměl starosti, byl neustále veselý, spokojený a věci dříve podstatné mu dnes přijdou jako naprosto zbytečné. To, že rosteme, stárneme a měníme se my i naše okolí, si často ani neuvědomujeme. Bereme to jako fakt. Ale už se vám někdy stalo, že jste po dlouhé době objevili již dávno zapomenuté fotky z dětství, ztracenou hračku, přítele či potlačenou touhu nebo přání? Neměli jste najednou pocit úzkosti a zároveň i štěstí? Díky nim se vám podaří vplout do „říše plné fantazie a pohádek“, ale nic netrvá věčně a po několika vteřinovém snění se opět vracíte zpátky do reality. Ale i tak krátká doba dokáže velké divy. Je proto velká škoda, že nejsme schopni takto pozastavit čas, mít šanci vrátit se nebo jen uvědomit si věci, které by pro nás měly být v životě důležité. Proto jakoukoli věc z dětství, kterou dodnes uchováváme nebo teprve nalezneme, berme jako dar.

Tím mým je nedávno objevený potrhaný papírek, na kterém byl zaznamenán kousek mého „malého“ života:

(Pozn. Jedná se o záznam ze dne, kdy mi bylo půl roku. Moje maminka nemohla být se mnou. A já zůstala s „nezkušeným“ tatínem sama doma. Jednotlivé údaje psány jeho rukou.)

13.00

Vynesl jsem koš a kočička kupodivu stále ještě spinká. Já čtu noviny a flákam seJ

14.05

Holčička se konečně probudila, ale neplače. Sama si hraje, tak ji nechám být. Občas na ni kouknu škvírou ve dveřích. Teď si sama vzala panenku a hraje si s ní. Je to hodná holčička.

14.30

Panenka už jí upadla, ale pořád je ještě zticha.

14.35

Už si ji zase sebrala. Šikovná kočička.

14.40

Sebral jsem suchý prádlo a holčička už si začíná broukat. Asi mi už nedovolí ho i složit.

14.45

Naše šikulka se převrátila tak, aby jí nesvítilo sluníčko do očí a pořád si sama hraje. Teď zrovna křičí bábábá a prohlíží si nožičkyJ

14.55

Začala plakat. Přebalil jsem ji a dal jí sunar. Moc nevypila, asi 50, takže ji převleču a půjdeme ven. Nechala mě složit jenom ponožky.

15.10

Vyrážíme na procházku. Byla celkem hodná. Na cestě jsem jí musel dát najíst, protože začala cucat všechno, na co dosáhla. Vypila 150. Potkali jsme Lukyho a Zuzanu. Na cestě domů moc plakala a nepřestala ani doma. Přišli jsme v 18.00. Musel jsem ji pořád chovat, akorát jsem ji přebalil, takže nevím, jak budu stíhat ji vykoupat a udělat sunar, když pořád pláče…

Lucie Kudrličková