Příběhy pro potěchu duše – Bruno Ferrero

Útlá knížka je plná krátkých příběhů, které na necelé stránce nebo jen několika řádcích nabízejí poučení, moudrost, pravdu a hlavně inspiraci pro zamyšlení nad sebou samým i nad vztahy k druhým lidem. Jistě se dá přečíst za jeden večer, ale k tomu není určena. Stačí jedna povídka denně, abyste si ji uložili ve své mysli a nechali její semínko vyklíčit v voňavou růži.
Ale než bych se sama složitě pokoušela popsat tuhle knihu, přečtěte si úvodní povídku, která mluví sama za sebe i za úmysl, se kterým autor poskládal tyto příběhy.

Růže

Německý básník Rilke bydlel jistý čas v Paříži. Každý den, když chodil na univerzitu se svou francouzskou přítelkyní, procházel jednu velmi rušnou ulici.
Na jednom rohu této ulice vídal pokaždé žebračku, která prosila chodce o almužnu. Žena seděla bez hnutí jako socha vždycky na stejném místě s rukou nataženou a očima sklopenýma k zemi.
Rilke jí nikdy nic nedal, zatímco jeho společnice ji pokaždé nějakým penízem podarovala.
Mladé Francouzce to bylo divné, a tak se básníka jednou zeptala: „Proč té chudince nikdy nic nedáš?“
„Měli bychom obdarovávat srdce, ne ruce,“ opověděl básník.
Dalšího dne přišel Rilke s nádhernou, čerstvě rozvitou růží. Vložil ji žebračce do ruky a chtěl odejít.
A tu se stalo něco neočekávaného. Žebračka zvedla oči, pohlédla na básníka, namáhavě se zvedla ze země, uchopila jeho ruku a políbila ji. Růži přitiskla na prsa a pomalu odcházela.
Celý týden ji nikdo neviděl. Ale za osm dní znovu seděla na svém obvyklém rohu ulice. Tiše a bez hnutí jako vždycky.
„Z čeho žila po celou tu dobu, kdy nic nedostávala?“ ptala se francouzská dívka.
„Z růže,“ opověděl básník.

Veronika Nováková