Jak jste se vůbec k tomuto zaměstnání dostala a je třeba nějaké speciální vzdělání?
Původním povoláním jsem zootechnička, vystudovala jsem SZTŠ v Písku obor Chovatel. Šestnáct let jsem pracovala v zemědělském družstvu. V rámci reorganizace jsem změnila zaměstnání a 8 let jsem pracovala v oboru distribuce léčiv. Po zemědělství se mi stýskalo a tak jsem se po něčem začala ohlížet... Objevila jsem inzerát, kde hledali pracovníky inseminační stanice a po konkurzním řízení jsem byla vybrána na místo laborantky. Obor, který jsem vystudovala splňoval požadavky, pouze jsem absolvovala speciální kurz pro laboratorní spermatologickou diagnostiku ve Výzkumném ústavu veterinárního lékařství v Brně u prof. Věžníka.
Popište nám Váš den, popř. týden v práci.
Každý den nevypadá stejně, je u nás spíše týdenní cyklus. Pondělí, středa a pátek se provádí odběry, zpracování a expedice inseminačních dávek. Den pro nás začíná již kolem 4. hodiny ranní. Po příjezdu na stanici musíme provést kompletní hygienická opatření (sprcha, umytí vlasů, převlečení do faremního oděvu), v laboratoři připravuji ředidla spermatu, přístroje (mikroskop, spektroskop, aj.) a linku na nalévání dávek. Pro pracovníky, kteří odebírají „materiál“, připravím sterilní nádobky a rukavice + seznam plemeníků, u kterých má být odběr proveden. Po odběru přinesou kelímek, zvážím množství, odliji 2ml spermatu, které se dají do odměrky s 10ml ředidla. Na spektroskopu změřím hustotu a na mikroskopu posoudím motilitu (pohyblivost) spermií, případný výskyt shluku nebo jinak poškozených spermií. Pokud kvalita odpovídá, propočtu množství dávek (2 000 000 000/1dávka). Válec s naředěným materiálem předám dále k nalévání do tub. Všechny informace zadávám průběžně do počítače. Od 6 hodin do půl 9 telefonují zákazníci s požadavky na množství inseminačních dávek. Dále tedy následuje pouze expedice do cílových stanic.
Zajímalo by mě, jak takový odběr provádíte, mohla byste nám to přiblížit?
Sama odběry neprovádím (smích). Na vše máme své specialisty. V tomto případě se obraťte na mé kolegy (smích). Kance zaženou do připouštědla (hráď, kde je atrapa, která ani zdaleka nepřipomíná prasnici), ti jsou tak vyškolení, že na tu atrapu skočí (smích). Nejsou ale zase tak školení na to, aby chtěný úkon vykonali bez asistence technika. To si raději představte sami (smích).
Setkáváte se s nevhodnými poznámkami kvůli vašemu zaměstnání? Bylo by pochopitelné kdyby ano. „Spermioložkou“ není jen tak někdo.
Překvapivě se s ničím takovým nesetkávám. Pouze dcery si ze mě dělají legraci.
Je možnost, že byste mohla také laboratorně místo kanců hodnotit i muže? Tedy myslím to tak, jestli to „zkoumání“ u mužů probíhá stejně… Pokud byste chtěla pracovat v oblasti umělého oplodnění v lidské populaci musela byste absolvovat nějaké další školení?
Systém práce zkoumání spermatu probíhá jak u kanců, tak i u mužů stejně. Určitě bych se musela nějakého školení zúčastnit, šlo by ale spíše o práci s novými přístroji.
Jaký je Váš názor na dvojici: muž vs. kanec?
Muž kancem být může, opačně to lze asi těžko… Co se týče kvality spermatu, plemeníci z řady kanců musí mít přežitelnost minimálně 63%, aby je bylo možné použít v chovech. Kdyby byly stejné podmínky u můžu, přežil by málokterý (smích). Podle prof. Věžníka, který se zabývá asistovanou reprodukcí (jak u zvířat, tak i u lidí), je u mužů kvalita díky nynějším klimatickým podmínkám, stresům atd. daleko nižší, někdy se pohybuje pod hranicí 10% přežitelnosti. Plemeník, když nesplňuje dané podmínky, je vyřazen z chovu. Ovšem co s chlapem… (smích)
Děkuji za rozhovor a přeji Vám mnoho úspěchů ve Vaší laboratorní kariéře!
lm. Lucie Mužíková
Žádné komentáře:
Okomentovat